Kolik stojí ujetý kilometr při různých způsobech nabíjení elektromobilu
Přinášíme reálný pohled a komentář Jana Staňka, popularizátora elektromobility a tvůrce Youtube kanálu Electro Dad. Dejme mu tedy slovo.
Úspěch rozvoje elektromobility stojí ve své podstatě na
třech pilířích. Prvním z nich je dostupnost a cenová konkurenceschopnost
samotných automobilů. Tímto hlediskem jsem se zabýval v samostatné úvaze.
Druhou klíčovou záležitostí je rozvoj infrastruktury pro nabíjení a třetí je
cena samotného „paliva“. Opravdovým zlomovým bodem bude pro většinu lidí
chvíle, kdy budou přesvědčeni, že elektromobilita je pro ně ekonomicky i
prakticky výhodnějším řešením, a to bez ohledu na to, jestli vnímají jako
zajímavější jízdu elektromobilem nebo autem se spalovacím motorem. V této úvaze
bych se rád zaměřil na praktické využití stávající infrastruktury a cenový
pohled na provoz elektromobilu.
V České republice máme aktuálně přes 5200 nabíjecích bodů a
asi 30 tisíc registrovaných elektromobilů. S tímto poměrem i s přihlédnutím k
tomu, že velká část majitelů elektromobilů má možnost dobíjet mimo veřejné
stanice, je vytíženost veřejných nabíjecích bodů přibližně tříprocentní.
Klíčová otázka: Kde nabíjím nejčastěji
Už dnes je elektromobilita zajímavou alternativou pro
všechny ty, kteří mají možnost dobíjet automobil přes den v práci nebo přes noc
či o víkendu doma. Elektromobilisté pak jezdí většinu času bez potřeby
zastavovat za účelem doplnění energie. Moje vlastní zkušenost ukazuje, že majitel
elektromobilu s přístupem k třífázové zásuvce, který tráví na cestách hodně
času a ročně najede přibližně 70 tisíc kilometrů, jezdí přibližně ze 70 procent
bez potřeby využití veřejných dobíjecích stanic. S tím souvisí samozřejmě i
ekonomický pohled na provoz, protože domácí „pomalé noční nabíjení“ střídavým
proudem (AC) je ve srovnání s veřejnými místy znatelně, cca o 50 % levnější.
Nehledě k tomu, když máte možnost využít elektřinu vyrobenou vlastní
fotovoltaikou. V takovém případě jezdíte s elektromobilem doslova za zlomek
ceny ve srovnání s jakýmkoli autem s tradičním motorem. Konkrétně se k cenám
dobíjení ještě vrátím níže.
Rychlé dobíjení na dlouhých cestách nestačí, je třeba ultrarychlé
Především na delších cestách je pro řidiče logicky zásadním
hlediskem na provoz elektromobilu rychlost doplnění „paliva“. Naplnění nádrže
benzínem nebo naftou trvá spolu se zaplacením v závislosti na provozu na dané
čerpací stanici řekněme sedm až deset minut. Pro řidiče elektromobilu je pak
zásadní rozdíl, jestli dobíjí své auto 20 nebo 35 minut. Zde je třeba
připomenout, že rychlost nabíjení baterie elektromobilu závisí na dvou věcech –
na výkonu dobíjecí stanice a schopnosti automobilu daný výkon přijmout.
Většina elektromobilů, které jsou aktuálně na trhu, umožňuje
využít dobíjecí výkon mezi 100 až 210 kilowatty. Přes 740 takzvaných
rychlodobíjecích DC stanic nabízí přitom maximální výkon 50 až 75 kW, tedy
méně, než si dokáže automobil „vzít“. Tato forma dobíjení je proto smysluplná
například na ulicích nebo v obchodních centrech, kde majitel dobije během
řekněme hodiny baterii svého elektromobilu z 10 do 90 % v průběhu vyřizování
věcí nebo nakupování a pokračuje dál v cestě. Na dálkových trasách je
rychlodobíjení uvedeným výkonem vhodné spíš jako doplňková služba pro částečné
doplnění energie baterie.
Na dálkových trasách se v současné době staví především
ultrarychlé DC nabíjecí stanice, které lze rozdělit do dvou kategorií. První
dokáže dodat maximální výkon mezi 75 až 180 kilowatty, těch je nyní v Česku 363
a nabízí 683 nabíjecích míst, což už udělá v kombinaci s e-autem, které umí
výkon využít, spoustu muziky. V reálných podmínkách při úvaze spotřeby cca 20
kW na 100 km lze tak s přihlédnutím k nabíjecí křivce dostat do auta během
půlhodinového nabíjení energii zhruba na ujetí 300 km.
A pak tu máme rozšiřující se síť HPC stanic (z anglického
High Performance Charging) které nabízí přes 130 nabíjecích stání a dokáží
poskytnout 180 až 400 kilowattů. Využití jejich plného výkonu samozřejmě závisí
na elektromobilu. Jako první uvedlo na trh elektromobil s 800voltovou
architekturou a nabíjecím příkonem 320 kW Porsche a dnes je obdobných vozů na
trhu už několik. Během 20minutového nabíjení lze tak dobít e-auto na cca 400
km. To už je z mého pohledu velice komfortní poměr doby jízdy vůči době
nabíjení, nehledě k tomu, že bez pravidelných přestávek po cca třech hodinách
jízdy nelze bezpečně na dálkových trasách řídit jakýkoli automobil.
Trh se velmi rychle mění a poskytovatelé průběžně navyšují
podle možností i vytíženosti výkony na jednotlivých místech a staví nové větší
nabíjecí lokality. Kam se bude posouvat ultrarychlé dobíjení dál? To je otázka,
na kterou neumíme jednoznačně odpovědět. Výkony dobíjecích stanic se postupně
navyšují a faktem je, že v Číně začínají dnes přicházet na trh elektromobily,
které dokáží využít nabíjecí příkon kolem 500 kilowatt a rychlost nabíjení pod
12 minut
Kolik stojí jízda 430koňovým elektromobilem?
Pojďme k reálným cenám. Při pomalém domácím nabíjení s
využitím třífázové zásuvky vyjde většinu lidí jedna kilowatthodina aktuálně
přibližně na pět korun. To znamená, že při jízdě velmi výkonným elektromobilem,
jako je Porsche Taycan Plus s výkonem 435 koní a jeho průměrné spotřebě 20
kWh/100 km při předpisové jízdě vyjde ujetí jednoho kilometru zhruba na jednu
korunu. Už tahle informace zní extrémně zajímavě. Nicméně ve chvíli, kdy nabíjí
majitel elektromobil během slunečného dne z vlastní fotovoltaiky, tak jezdí
reálně zdarma.
Jak tomu bude v případě potřeby využití ultrarychlé dobíjecí
stanice? Tady přichází do hry ekonomika jednotlivých provozovatelů stanic.
Někteří výrobci elektromobilů dávají svým zákazníkům k dispozici vlastní
dobíjecí karty, které lze využít u většiny provozovatelů rychlodobíjecích
stanic a s jejich využitím lze dobíjet automobil výhodněji než za standardní
cenu s tím, že podmínky jednotlivých automobilek se liší. S nabíjecí kartou od
Porsche má majitel elektromobilu možnost využít ultrarychlé dobíjení u sítě
Ionity, kde zaplatí 10 Kč/kWh. Za využívání karty si Porsche standardně účtuje
paušál 600 korun měsíčně, ten však majitelům nových aut první tři roky
neúčtuje. V popsaném režimu s využitím ultrarychlého dobíjení stojí ujetí
jednoho kilometru asi dvě koruny.
Obdobný model vlastních karet nabízejí i další automobilky a
také jednotlivé sítě provozovatelů dobíjecích stanic. To ve výsledku znamená,
že u stejné stanice dobíjí uživatelé svůj elektromobil za různé ceny podle
toho, které dobíjecí karty si platí. V nedávném videu jsem se zaměřil podrobně
na infrastrukturu a ceny ultrarychlého dobíjení na naší nejvytíženější dálnici
D1. Ultrarychlé dobíjecí stanice jsou zde k dispozici každých přibližně 30 až
40 km a cena za kilowatthodinu se zde pohybuje s využitím různých dobíjecích
karet přibližně od 10 do 15 korun za kilowatthodinu. V závislosti na spotřebě
konkrétního elektromobilu (spotřeba se pohybuje mezi cca 13 až 23 kW/100 km)
lze pak konstatovat, že ujetí jednoho kilometru vyjde při využití ultrarychlého
dobíjení uživatelé přibližně na 1,5 až 3 koruny.
Uvedené téma navazuje na video Jana Staňka alias Electro
Dada, ve kterém se podrobně zaměřil na infrastrukturu
a ceny dobíjení na dálnici D1.
- - -
Electro Dad (Jan Staněk) je populárním a uznávaným tvůrcem
vlastního autorského video obsahu, jehož prostřednictvím přispívá k praktické
osvětě elektromobilů a využití solární energie. Jeho ambiciózním cílem je
inspirovat milion lidí k přechodu na elektromobil a čistou energii. Electro Dad
nebyl a není s elektromobilitou a využitím fotovoltaiky profesně spojen. Je
tátou tří dětí, manažerem, mezinárodním investorem a nezávislým praktikem. Jeho
názory přebírá řada významných médií, rád o zmíněných tématech diskutuje a
nebrání se ani otevřeným debatám se zastánci opačných názorů.
Všechna jeho videa, včetně testů elektromobilů, najdete na Youtube kanálu
Electro Dad.
Zveřejněno: 11. 10. 2024